Půjčky jsou v dnešní společnosti normální

02.03.2014 17:27

Autor: František

 

Půjčky, jsou již naprosto všude, kam se podíváme. Jsou již běžným denním chlebem. Vzít si v dnešní době půjčku je tak samozřejmé, jako si skočit třeba do kina. Ještě před pár lety, když chtěl někdo půjčit finanční obnos, tak to bylo možné většinou jen u některé z bank. Půjčovaly se také poměrně větší částky, desítky tisíc. Schvalovací proces trval několik dnů. Dokladů bylo potřeba spousta. Většinou ji dostal jen ten, kdo je podnikal, anebo měl stálý měsíční příjem.

Toto vše je ale během pár let historie. Jaká je realita nyní? Téměř kdokoli dostane rychlou online půjčku. Vyřízení se zkrátilo na desítky minut. Peníze na účtě můžete mít také během jedné hodiny. Je to jednak díky rozvoji internetových technologií a hlavně dostupnosti internetu u každého z nás doma. Vznikla velká škála nebankovních institucí, které se na půjčky všeho druhu specializují. Tyto "nebankovky" již neztrácí výdaje na vedení nějaké kamenné pobočky, ale operují vyloženě přes online webové stránky. Všude na internetu na nás vyskakují jejich reklamy, i v tisku, televizi. Půjčky jsou prostě momentálně jedním z nejlépe vynášejících podnikání, do kterých se může penězuchtivý člověk pustit. Náklady na tento byznys jsou pro instituce poměrně malé. Udržují jen nějaký webový systém a platí reklamu na internetu, která je oproti reklamě v televizi a tisku perfektně zacílená.

Pokud by si někdo myslel, že jsem spokojený s touto situací a teď nemyslím jen situaci na trhu půjček, ale obecně, s tím jak společnost funguje, tak absolutně nejsem. Nemáme prostě problém dostat půjčky kdekoli, jakkoli, bez problémů si můžete zažádat z mobilu ihned o sms půjčku, mít peníze na účtě kdykoli během 24 hodin denně. Ale je to dobře? Proč je vlastně tak rozsáhlá nabídka půjček a tak rychle poskytnutých úvěrů téměř pro kohokoli? Dneska nemá problém si půjčit i ten, kdo již má předešlé nesplacené dluhy, jinými slovy má zápis v registru dlužníků. Nejedna firma takovému jedinci půjčí. Samozřejmě za nehorázný úrok. Ale co mu zbývá, že? Trošku to v životě přepískl a pomyslné nůžky se rozevírají. Naštěstí tento systém umožnil alespoň jeden možný únik a tím je oddlužení. Dříve se sekaly ruce a podobně.

Nabídka je ale tak široká, právě proto, že je nás stále více v dluzích, na stále více z nás je vedena exekuce. Je to podle mě naše vina, že jsme si žili trochu na vysoké noze. Za chyby se platí. Ale jak moc? Jak vlastně tato společnost chce začít vůbec přijímat, uvědomovat si, že ty chyby dělá. Že půjčkami se nikdy zodpovědnými nestaneme. Jak si má jedinec uvědomit, že půjčování vede do pekel, když všechny státy fungují ve své běžné praxi na dluh a mít dluhy je tedy tak samozřejmé, posvěcené z nejvyšších míst. Myšlení mnoha z nás je již takové, že dokážeme tvrdit, že to bez nich ani nejde. A podle toho jací jsme my dospělí, podobné kopie budou naše děti, mladí. Dluhy a půjčky jsou pro ně od malička samozřejmostí.

Musíme čekat, až spadneme na dno a z tohoto nepříjemného prožitku bude plynout drsná poučení? Pokud se ovšem v tom lepším případě vůbec poučíme. Nešlo by to s trochou předvídavosti mnohem dříve? A je na to vlastně ještě čas? Evidentně pro mnoho z nás není, ani pro státy a firmy a všichni bankrotují nebo budou bankrotovat na stále. Toto je prostě realita, toto je dnešní svět, toto je normál. Jak pro koho, že? A jak dlouho ještě...